Bohumil Turek


 
 

 


Rok 1929 přinesl zásadní obrat v Turkově motoristické kariéře. To když v pražské továrně Aero spatřil světlo světa malý automobil o objemu 500 ccm a výkonu 10 HP (koní). Zástupci továrny nabídli vůz k otestování a on vyrazil se svou mladou ženou na první jízdu do Orlických hor. Kouzlu jízdy na čtyřech kolech ve voze, který sliboval stát se vozítkem vskutku lidovým, propadli oba mladí lidé a o dalším Turkově osudu bylo tímto rozhodnuto. Stal se vedoucím zkušebny motorů v továrně Aero a spojil tak na řadu let život svůj s prací pro tuto značku, která se měla stát snad nejpopulárnější z řady výrobců tuzemských vozů. K úspěchům této značky bylo však ještě daleko, ale Turek měl již tenkrát řadu plánů, jak na to. K prvním plánům patřila cílová jízda k pražskému Autosalonu 1929. Vybral si trať Praha - Paříž - Praha, což činitele továrny poněkud překvapilo. Ale na Turka si měli teprve zvykat. V domnění, že navržená trasa snad nestačí, navrhl ještě prodloužení do Brestu a po návrat u do Prahy ještě zajížďku do Hamburku. Sebral vůz, mechanika Antonína Nahodila, který se měl stát jeho spolujezdcem v řadě dalších cest, a vyrazili. Cestu dlouhou 3 718 km ujíždí za neuvěřitelných 184 hodin. V roce 1930 se rozjíždí ještě dál. Cílem je opět pražský Autosalon, ale trasa je tentokrát stanovena přes severní Afriku. Z Barcelony si to namířil do Casablanky, Marrakeše a Agadiru, po cestách, kudy tak malý vůz nikdy předtím neprojel. Po 14 200 km dlouhé cestě aerovka opět vítězí a bitva o malý lidový vůz tak úspěšně skončila. K berlínskému Autosalonu v roce 1931 vypsali pořadatelé cílovou jízdu se zajímavými podmínkami: zvítězí nejmenší vůz s největším počtem najetých kilometrů a největší zátěží. Turek naložil k Nahodilovi ještě svoji manželku Růženu, a protože německé posádky na vozech DKW, které si na vítězství brousili zuby, vyrážely z Barcelony nebo Madridu, namířili si to s malinkou aerovkou ještě o 200 kilometrů dále do Manzanares. Tam otočili svou aerovku směrem k Berlínu a vyjeli. Únorové počasí v Pyrenejích cestě dvakrát nepřálo, v průsmycích bylo třeba vzít na pomoc lopaty a odhazovat sníh po bouřích, ale snaha se vyplatila a aerovkáři "frčí" na sever, zatímco soupeři, kteří plni sebevědomí počítali, že aerovku snadno předstihnou, zůstali za zasněženými horami. Do Berlína dojela statečná posádka za mlhy a hustého sněžení, ovšem vítězně. Český lidový vůz Aero se opravdu stává "malým vozem pro velké cesty". Ještě doznívaly ohlasy na berlínský úspěch a Bohumil Turek vyráží znovu na dálkovou cestu. Dne 21. května 1931 vyjíždí na trať největší automobilové soutěže "10 000 km Evropou", tentokrát ovšem s novou aerovkou 662 o výkonu 18 HP. Za čtrnáct dní je třeba projet trať Berlín - Ženeva - Lisabon - Madrid - Barcelona - Řím - Mnichov - Terst - Dubrovník - Záhřeb - Budapešť - Vídeň a zpět do Berlína. Bohumil Turek vydržel, vydržela i nová aerovka a oba si dojeli bez trestných bodů pro zlatou medaili. Pod kontrolou Autoklubu najezdil v roce 1932 na trati Praha - Brno - Praha 30 000 kilometrů za třicet dní. V roce 1934 jel z Athén Rallye Monte Carlo a s litrovým vozem skončil na devátém místě v celkové klasifikaci a třetí ve třídě do 1 500 ccm. Nato podnikl dálkovou cestu do Adgiru v Africe. Rok 1935 pro něho znamená cestu do SSSR, a to v délce 10 000 kilometrů.


 


 
 

Kontakt: stepan@zapadlo.cz


Kopírování a další publikování jakýchkoli materiálů z tohoto webu je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázáno!